Jak to všechno začalo
3. 12. 1998 jsme se poprvé sešli, abychom zahájili dráhu budoucího „slavného“ sboru Brontosaurů. Věkový průměr máme zhruba něco málo přes dvacet let.
První „zkouška“ proběhla na Bystroušce, kde se vlastně vůbec nezpívalo… Hráli jsme si na uřícené psy, štěkali jsme, houkali a dělali další jiné zběsilosti.
Další zkoušky probíhají v Lužánkách, kde jsme vedeni jako „přírodovědecký kroužek“, zatím bez jména.
Mezi sboristy občas zaznívá názor, že zpíváme s hvězdičkou → Kamče se občas podaří říct něco, co sboristi, vzhledem k jejich vyspělejšímu myšlení, chápou v úplně jiných (většinou sexuálních) rovinách.
7. 1. 1999 se nám poprvé podařilo zazpívat čtyřhlas (Thuma mina) poměrně čistě. Jádro sboru se ustaluje: 4 holky + 8 kluků.
21. 1. 1999 jde celý „sbor“ na představení divadla Radost Carmen (parodie se zpěvy a tanci). Myslím, že se akce zdařila a líbila se všem zúčastněným (i hercům). Zvlášť konec „Ó lé“!“ při každé klaněčce.
4. 2. 99 Odnesli nám ze zkušebny křečka!!! (že by nepřežil?)
17. 2. 99 Plánované vystoupení našeho sboru na Bystroušce odpadá, děvčata sklátila chřipková epidemie.
25. 2. 99 Vlivem jarních prázdnin jsme neměli kde zkoušet, a proto jsme šli ke Kamče na blízké koleje, kde jsme si „trošku“ vystřelili z její spolubydlící. Celý sbor (10 lidí) chodil do pokoje po jednom a ptal se: „Ahoj, prosimtě, není tu Kamča? Není? A můžu tady na ní počkat? My tu máme sraz.! Spolubydlící po desíti minutách zkoušky spěšně odešla (a vrátila se až ve 23.30).
18. 3. 99 Neustále nás přibývá, holek je ale pořád málo.
29. 3. 99 Právě jsme dostali oficiální název! Při placení pronájmu prostor v Lužánkách jsme byly zaevidováni jako Slavíci (vzhledem k tomu, že jsme vedeni jako přírodovědecký kroužek).
15. 4. 99 Sešlo a zpívalo nás celých 18!!!
22. 4. 99 A dnes celých 20!!!
8.5. 99 Proběhlo
naše 1. vystoupení na veřejnosti. Na brontosauřím Zástěrovém bále v
brněnských Lužánkách jsme zpívali Zvonečky, Ipharadisi,
Thuma minu, a protože jsme museli přidávat, (publikum bylo
neodbytné – ale skvělé), tak jsme ještě zapěli Na zahradě
červená! Po bále přišla nová členka, které se naše
vystoupení moc líbilo.
13. 5. 1999 Scházíme se na novém místě – na FEI, kde jsou větší třídy a hlavně se tam dá větrat. Po bále je účast dost nízká. (Tentokrát se prokazujeme na vrátnici tím, že říkáme, že jdeme na seminář betonu.)
20. 5. 1999 Projevuje se přiblížení zkouškového období, chodí nás míň a míň.
3. 6. 1999 Protože bylo venku moc pěkně (teplo, modro, vítr jemně pofukoval), zpívali jsme venku na Montebu. Na část zkoušky se k nám přidal jakýsi tmavopleťový cizinec. Zkouška proběhla vesele, protože v případě neshody jsme po sobě házeli klacíky, trávu a v podstatě cokoliv nám přišlo pod ruku
10. 9. 1999 Jsme se sešli v počtu mezi 9–12 na Bystroušce, abychom si zopákli všechno, co jsme o prázdninách zapomněli: Bylo toho dost. Začalo tak naše první soustředění. Večer jsme si zahráli pár hudebních her, zazpívali si s kytarou a šli spát. V sobotu jsme dopoledne zase opakovali a zároveň se učili nové věci a odpoledne jsme si (alespoň někteří) šli prohlédnout zvířátka v zoo. Bylo nám fajn, i když trošku vedro. Katka, která měla nohu v sádře, to s námi vydržela až do konce (do kopce), a když jsme se vrátili na Bystroušku, měla ještě dost síly, aby se s námi dala do zkoušky pohybových dovedností. Bylo to opět príma, ale modřiny měli někteří ještě týden po tom. V neděli jsme opět zpívali a obědě se rozešli. Ale jelikož bylo pro změnu pěkně, šla nás část na Stránskou skáli si „zalozit“. Celkově to byl dost pohodový víkend.
17. 9. 1999 Jsme
zpívali na Dortu pro Brontosaura již ozpívaný i neozpívaný
repertoir: Magnificat, Na zahradě, Ipharadisi,
Zvonečky a Thuma mina. V rámci možnosti se všechno
vyvedlo vcelku pěkně, dorazilo celých 18 zpěváčků. Atmosféra
byla trošku rozpačitá, protože posluchači čekali více skladeb.
↓
Musíme se učit,
mučit.
Během celého podzimu 1999 se v „Sebrance“ vystřídalo asi 30 lidí. Většina z nich zjistila, že bez práce nejsou koláče a k tomu, aby jim to zpívalo, by museli chodit častěji, takže to vzdali. Pravidelně chodilo jen pár (6–8) trvalek. Oproti celorepublikovému trendu: nedostatku tenoristů ,je v našem sboru tato složka rozhodně zastoupena nejsilněji (na každé zkoušce je jich 4–5 (i víc)). Zato děvčat se letos nedostává. Na začátku ledna (2000) dokonce přišlo 10 chlapců (6 tenorů) a jediná dívka, a to ještě tenoristka Helča.
Na začátku ledna 2000 byla situace lepší, průměrně chodilo 12 lidiček, zato někteří si mysleli, že se ve zkouškovém období nezpívá. Někteří lidé jsou skutečně naivní: Brontosaurus má přece prázdniny pořád!
Tři zkoušky před bálem byly již opět hojně navštěvovány – motivací většiny přítomných byl asi strach z toho, že bychom si mohli před kamarády uříznout ostudu.
26. 2. 2000
Vystoupení na Královském bále v brněnských Lužánkách.
A neuřízly jsme si nic. Naopak, večerní bálové „show“ se
zúčastnilo celých 20 kousků a zpívali jsme mimo starého známého
repertoiru (Na zahradě, Thuma mina, Santo,
Ipharadisi, Zvonečky) i novinku: La
cucaracha a Dum de dum. Nutno dodat, že s
úspěchem.
2000 – 2005 pauza: Kamči studijní i pracovní úkoly
Od ledna 2005 obnovená Sebranka, zkoušky jednou za týden, zkoušíme nejprve na Veronice. Od září 2005 zkoušky jednou za 14 dní.
zpěv na brontosauřích-orchouších bálech v Lužánkách
zpívání na Špilberku – léto 2005, 2006
Pozdější akce a vystoupení: viz sekce Koncerty
[Zapsala malá-velká-neznámá]